Chyba ve výchově
12. 2. 2008
Nikdy už nenechám žádného psa samotného ve společnosti malého dítěte. Toto sice radí ve všech příručkách o výchově štěněte, musela jsem si ovšem udělat vlastní zkušenost, abych zjistila, jak těžko jde napravit vada získaná tímto zážitkem. V době své puberty Ideček děti naprosto zbožnoval. Hlavně asi proto, že měly trpělivost se mu věnovat v nekonečných hrách. Vždycky se k nim nadšeně vrhal, skákal kolem nich, vrtěl ocasem a nosil jim všechny potencionální aporty z širokého okolí. Děti byly brzy obklopeny množstvím míčků, klacků ap. Jednou jsme měli doma návštěvu a Id byl v té době ke všemu nemocný. Holčička, se kterou si pravidelně hrál s ním odběhla do jiného pokoje. Za chvíli se ozvalo Idovo zaječení, vyběhl, schoval se k nám pod stůl a od té doby bohužel děti nenávidí. Ta malá slečna zkusila vlézt pod stůl za ním a on okamžitě zaútočil. Kousnul jí. O totéž se pokusil ještě několikrát. Od té doby ho v blízkosti dětí nepouštím z vodítka. Zpočátku reagoval výhružně na jakékoliv dítě, jež se objevilo v jeho blízkosti. Po letech se trochu uklidnil, děti ignoruje, ale jen do té doby, než začnou hlasitě pokřikovat a pobíhat kolem něj. V té chvíli je jeho reakce překvapivě bouřlivá. Tato jeho získaná averze mě moc mrzí, ale bohužel se mi jí zatím nepodařilo odstranit ani po dobrém ani po zlém...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář